říct
Verbo
říct, transitivo, perfectivo
- dizer
- "Co tím chceš říct?" ("O que é que está a dizer?")
Antônimo
- mlčet
Conjugação
Conjugação perfectiva de acordo com modelo e
| infinitivo | říct | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| formas pessoais | |||||||
| singular | plural | ||||||
| pessoa | primeira | segunda | terceiro | primeira | segunda | terceiro | |
| indicativo | já | ty | on/ona | my | vy | oni | |
| tempos simples |
presente | řeknu | řekneš | řekne | řekneme | řeknete | řeknou |
| imperfeito | řekl, řekla, řeklo | řekl, řekla, řeklo | řekl, řekla, řeklo | řekli, řekly, řekla | řekli, řekly, řekla | řekli, řekly, řekla | |
| futuro do pretérito simples | řekl/řekla/řeklo bych | řekl/řekla/řeklo bys | řekl/řekla/řeklo by | řekli/řekly/řekla bychom | řekli/řekly/řekla byste | řekli/řekly/řekla by | |
| imperativo | ty | on/ona | my | vy | oni | ||
| presente | řekni | řekněme | řekněte | ||||
Pronúncia
- AFI /ˈr̝iːt͡st/
Ver também
No Wikcionário
Referências
- „říct“ em Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR